Celkem často nostalgicky vzpomínám na staré dobré časy na střední, kdy se moje problémy zdály jako obrovské a důležité. Obchodka byla totiž velmi inovativní a tolerantní škola otevřená různým „extra“ možnostem, které nejsou třeba na první pohled patrné. Když se tedy moje puberťácké „já“ seklo, že chce letět do Ameriky a pozastavit si studium, bylo mi bez problémů vyhověno. Status studenta na EOA se mi tedy prodloužil o rok a toho „propadnutí“ opravdu ani vteřinu nelituji. Díky tomu jsem se i posléze dostala na americkou VŠ, kde jsem vystudovala obor Journalism čistě k rozšíření obzorů.

Akademicky to ale byla obchodka, která mě zaučila na praktický život dospěláka. Díky snad všem praktickým předmětům jsem se postupně kariérně probojovala do malé, ale prestižní realitní kanceláře na Pařížské ulici v Praze, získávám neobyčejně zajímavé kontakty, obchoduji s exkluzivními nemovitostmi. V naší nabídce nechybí ani zámky a historické usedlosti, nebo byty za stovky milionů. Těžko bych se chytila v tak mladém věku mezi otřískanými profesionály nemít kvalitní stavební základy ze školy. Není to ta konečná stanice, ale je to ten můj nynější „Americký sen,“ který žiji v Praze. 

Stávajícím a budoucím studentům EOA přeji, aby s otevřenou myslí čerpali informace ze školy a s ještě otevřenější myslí vstoupili do kariérního světa, naslouchali všemu okolo dostatečně pozorně, aby jim neunikla byť ta nejmenší příležitost nebo myšlenka, jak si z rutinního života udělat jednu velkou životní jízdu. 🙂